O nás
Proč právě irští cobové?
Abych mohla odpovědět na tuto otázku, musím se vrátit zpátky na úplný začátek.
Láska ke koním mě provází už od dětství. Ve dvanácti letech, kdy jsem žila v Brně, jsem začala navštěvovat jezdecký klub v Ivanovicích u Brna. Tehdy jsem se poprvé učila, co všechno obnáší péče o koně – a nebyla to jen romantika.
V té době to chodilo trochu jinak než dnes. Jízdu si člověk musel zasloužit. Nejdřív se uklízely stáje, připravovalo krmení, čistili koně… Až potom přišla odměna v podobě svezení. Byla to tvrdá, ale poctivá škola, za kterou jsem dnes nesmírně vděčná. Naučila mě respektu, zodpovědnosti i pokoře – a hlavně tomu, jak koním naslouchat a opravdu je vnímat.
Právě díky těmto zkušenostem jsem časem pochopila, jaký typ koně mi nejvíce sedí – a proč jsem se nakonec zamilovala právě do irských cobů. Jsou klidní, silní, odolní a neskutečně přátelští. Ideální parťáci pro rodinu, pro rekreační ježdění i pro život v krásné přírodě Vysočiny, kde teď žijeme.
Irský cob není jen krásný kůň s hustou hřívou a chlupatými nohami. Je to plemeno s obrovským srdcem. A právě to jsme hledali – a našli.
Abych mohla odpovědět na tuto otázku, musím se vrátit zpátky na úplný začátek.
Láska ke koním mě provází už od dětství. Ve dvanácti letech, kdy jsem žila v Brně, jsem začala navštěvovat jezdecký klub v Ivanovicích u Brna. Tehdy jsem se poprvé učila, co všechno obnáší péče o koně – a nebyla to jen romantika.
V té době to chodilo trochu jinak než dnes. Jízdu si člověk musel zasloužit. Nejdřív se uklízely stáje, připravovalo krmení, čistili koně… Až potom přišla odměna v podobě svezení. Byla to tvrdá, ale poctivá škola, za kterou jsem dnes nesmírně vděčná. Naučila mě respektu, zodpovědnosti i pokoře – a hlavně tomu, jak koním naslouchat a opravdu je vnímat.
Právě díky těmto zkušenostem jsem časem pochopila, jaký typ koně mi nejvíce sedí – a proč jsem se nakonec zamilovala právě do irských cobů. Jsou klidní, silní, odolní a neskutečně přátelští. Ideální parťáci pro rodinu, pro rekreační ježdění i pro život v krásné přírodě Vysočiny, kde teď žijeme.
Irský cob není jen krásný kůň s hustou hřívou a chlupatými nohami. Je to plemeno s obrovským srdcem. A právě to jsme hledali – a našli.
Jaká byla naše cesta ke koním
Můj první a osudový kůň byl pan Cantry Boy. Čistokrevný anglický plnokrevník, kterého jsem si dovezla jako tříletého hřebce. Musím říct, že to byl skutečný školitel – se vším všudy. Naučil mě spoustu věcí a prožil se mnou dlouhých a krásných 23 let.
Po něm přišla Uma 7 Dollars, kobylka, kterou jsem zakoupila od Veroniky Živnové. Byla to láska na první pohled. Dodnes si pamatuji ten den, kdy jsem stála u Veroniky ve stáji a ona se mě jen tak zeptala: „Nevíš o někom, kdo by chtěl hříbě?“
Uma byla velmi specifická – v mládí trpěla častými kolikami a bohužel měla špalková přední kopyta. Právě proto celé své dětství strávila v mé péči. Neužila si běžné hříbárny, ale díky tomu byla při obsedání skvěle připravená ze země. Měla jsem ji až do jejích pěti let.
O své koně jsem se vždy starala sama. Mít dva, a časem dokonce tři koně, dá opravdu hodně práce. Velkou pomocí mi byla Jitka Kvasničková a Jituška Dvořáková, které mi s láskou pomáhaly a za to jsem jim nesmírně vděčná.
Jak už jsem zmínila, koně byli nakonec tři. Mám dvě děti, a jak rostly, přibyl k nám tvrdohlavý poník Ferda.
Život mě nakonec zavedl do samotného srdce Vysočiny. V té době už byl Cantry Boy pár let na koňských pláních a my s manželem jsme si začali naplno užívat krásy Vysočiny. Samozřejmě jsme začali přemýšlet o pořízení dalšího koně. Místní příroda je nádherná a nabízí ty nejkrásnější vyjížďky.
Chtěli jsme něco klidného, robustnějšího – prostě koníka na pohodové „capkání“ po Vysočině.
Cesta k našemu vysněnému koni ale nebyla vůbec jednoduchá – byla dlouhá a dost klikatá...
Po něm přišla Uma 7 Dollars, kobylka, kterou jsem zakoupila od Veroniky Živnové. Byla to láska na první pohled. Dodnes si pamatuji ten den, kdy jsem stála u Veroniky ve stáji a ona se mě jen tak zeptala: „Nevíš o někom, kdo by chtěl hříbě?“
Uma byla velmi specifická – v mládí trpěla častými kolikami a bohužel měla špalková přední kopyta. Právě proto celé své dětství strávila v mé péči. Neužila si běžné hříbárny, ale díky tomu byla při obsedání skvěle připravená ze země. Měla jsem ji až do jejích pěti let.
O své koně jsem se vždy starala sama. Mít dva, a časem dokonce tři koně, dá opravdu hodně práce. Velkou pomocí mi byla Jitka Kvasničková a Jituška Dvořáková, které mi s láskou pomáhaly a za to jsem jim nesmírně vděčná.
Jak už jsem zmínila, koně byli nakonec tři. Mám dvě děti, a jak rostly, přibyl k nám tvrdohlavý poník Ferda.
Život mě nakonec zavedl do samotného srdce Vysočiny. V té době už byl Cantry Boy pár let na koňských pláních a my s manželem jsme si začali naplno užívat krásy Vysočiny. Samozřejmě jsme začali přemýšlet o pořízení dalšího koně. Místní příroda je nádherná a nabízí ty nejkrásnější vyjížďky.
Chtěli jsme něco klidného, robustnějšího – prostě koníka na pohodové „capkání“ po Vysočině.
Cesta k našemu vysněnému koni ale nebyla vůbec jednoduchá – byla dlouhá a dost klikatá...
Nový domov pro naše koníky
Našli jsme pro naše dvě milované klisny – Eponku a Cheronku – krásné a bezpečné místo k životu. Jsme nesmírně rádi, že jsme objevili ustájení u Žanety Česnekové, kde je o naše koně s láskou a péčí postaráno.
Stáj se nachází v malebné vesničce Střížov, nedaleko Luk nad Jihlavou. Je to tiché, klidné místo obklopené nádhernou přírodou, jako stvořené pro pohodový život koní i pro odpočinek duše.
Každodenní péče ve stáji je na vysoké úrovni a pro Žanetu není nic problém – její vztah ke koním je opravdový, srdečný a naprosto profesionální. Eponka i Cheronka tu rozkvetly a my máme radost, že jsou šťastné a spokojené.
Co nás také nadchlo, jsou okolní vyjížďky. Krajina kolem Střížova nabízí dechberoucí výhledy, lesní cesty, louky a klid, který si na koni opravdu vychutnáte. Každá jízda je zážitkem a zároveň únikem od každodenního shonu.
Jsme vděční za to, že jsme našli místo, kde se cítíme jako doma – a nejen my, ale především naši koně.
Našli jsme pro naše dvě milované klisny – Eponku a Cheronku – krásné a bezpečné místo k životu. Jsme nesmírně rádi, že jsme objevili ustájení u Žanety Česnekové, kde je o naše koně s láskou a péčí postaráno.
Stáj se nachází v malebné vesničce Střížov, nedaleko Luk nad Jihlavou. Je to tiché, klidné místo obklopené nádhernou přírodou, jako stvořené pro pohodový život koní i pro odpočinek duše.
Každodenní péče ve stáji je na vysoké úrovni a pro Žanetu není nic problém – její vztah ke koním je opravdový, srdečný a naprosto profesionální. Eponka i Cheronka tu rozkvetly a my máme radost, že jsou šťastné a spokojené.
Co nás také nadchlo, jsou okolní vyjížďky. Krajina kolem Střížova nabízí dechberoucí výhledy, lesní cesty, louky a klid, který si na koni opravdu vychutnáte. Každá jízda je zážitkem a zároveň únikem od každodenního shonu.
Jsme vděční za to, že jsme našli místo, kde se cítíme jako doma – a nejen my, ale především naši koně.
